Kde všude se závodí do kopce?

vydáno 10. listopadu 2006, autor janina, přečteno 7616x

Tohle jste možná o závodech do vrchu nevěděli: Rumuni je milují, začali s tím Francouzi, Britové mají nejstarší trať a Švédové nezávodí na silnici.

První závod automobilů do vrchu se jel 31. ledna 1897 nedaleko Nice ve Francii a nejstarší tratí, na níž se dosud jezdí závody, je Shelsley Walsh v anglickém hrabství Worcestershire, kde se jezdí od roku 1905. Původní závody do vrchu vypadaly trošku jinak, než ty, na které jsme zvyklí dnes: sice se závodilo do kopce s časem, ale tratě byly mnohem kratší a povrchy mnohem náročnější.
Závody do vrchu v takřka původní podobě naleznete dodnes v Británii, kde ti nejrychlejší obvykle proletí tratí z časem nižším než jedna minuta. Závodníci z Británie a závodníci z kontinentální Evropy na tratích proto příliš často nesetkávají, jejich závody se od sebe dost liší.
V Švýcarsku se od roku 1955 nesmí vůbec závodit v autech mezi sebou. Zákaz byl vydán po tragické kolizi v Le Mans, kekteré došlo v tomto roce, a tak pokud si zde chcete zazávodit v autě, můžete jenom s časem. Ve Švýcarsku se smí jezdit závody do vrchu a Rallye.
Francie je známá tím, že je v ní mnoho tratí, a pochází odtud mnoho úspěšných vrchařů. Ale Itálii se vyrovnat nemůže. Italové jsou známí svým absolutním nadšením pro jakékoli soutěžení, a podle návštěvnosti závodů do vrchu v Itálii, počtu kopců a v neposlední řadě počtu aut, které se do závodů přihlašují, by si člověk mohl myslet, že každý Ital je závodník..
V České republice mají závody do vrchu také dlouholetou tradici, a jak je vidět v tabulkách Mistrovství Evropy, jezdci jsou dlouhá léta v závodech i úspěšní.
Vrchaři jsou i v Rumunsku. Tam jsou závody mezi milovníky aut velmi oblíbené, a probíhají poněkud odlišným způsobem než jsme zvyklí: seriál rumunského mistrovství má sedm tratí, na níž se jedou vždy dva závody, které jsou hodnoceny zvlášť. První závod se jede v pátek a druhý v neděli, sobota je pro závodníky odpočinkovým dnem.
Švédští závodníci do vrchu mají také jiné podmínky. Samozřejmě je to dáno jejich geografickou polohou, a tak si na švédských tratích s klasickými auty, na jaká jsme zvyklí, ani neškrtnete. Závodí se totiž v jízdě do kopce, který nemá silnici..
V severní Americe najdeme také závody do vrchu. Kanadské se podobají těm našim, a o americkém Pikes Peaku jistě slyšeli všichni: je to spíš rallye do vrchu, velmi efektní závod.
Do kopce ze závodí i na druhém konci zeměkoule: Australané spolu takto soupeří od začátku minulého století, a nejznámějším závodem byl Templestowe Heidelberg nedaleko Melbourne. Tento závod se jezdí dodnes, a nejzajímavější je na něm fakt, že trasa, na níž se závodí, nebyla nikdy používána pro jiné účely než závodní: stoupání je totiž tak velké, že běžná doprava se nahoru na kopec nedostane.
Závod do nebe - tak se říká nejslavnějšímu novozélandskému kopci, který svou charakteristikou připomíná italské Trento-Bondone, měří totiž patnáct kilometrů a od startu musíte projet 137 zatáčkami, než se dostanete do cíle. Ve skutečnosti ale připomíná spíš Pikes Peak a patří mezi lákladla Nového Zélnadu, stejně jako hobití nory.

Jana Michlová