Alfa Romeo 33 Stradale

vydáno 13. listopadu 2008, autor SchemberaM, přečteno 4231x

Když jsem se pouštěl do toulek automobilovou historií za účelem získání co nejlepších informací o tomto voze, ani zdaleka jsem netušil, jaký jsem si na sebe upletl bič.

Alfa Romeo typového označení 33 je totiž natolik rozvětvené téma, že by i s fontem velikosti 3 vydalo na několik útržků toaleťáku. Vybral jsem tedy jen ty nejdůležitější momenty a nejvěcnější fakta. Dámy a pánové, mám tu čest vám představit pravdivý příběh o voze Alfa Romeo 33 Stradale.

Model
Už označení samotné je takový menší oříšek. Všeobecně se dá dojít k závěru, že 33 Stradale je označení silniční verze, zatímco Tipo 33 Stradale je označení pro závodní speciál, který zahrnoval hned několik dílčích modelů různých specifikací, výkonů i tvarů. Dále ještě ve hře figuruje hromada dalších třiatřicítek, které ale byly jen kreacemi karosárny a designérského studia Pininfarina. Takže jsme si ujasnili označení Alfa Romeo 33 Stradale. Fajn, pokud souhlasíte, můžeme jít dál.

Historie
Model za svůj vznik vděčí zajímavému sletu různých situací. Všechny zdroje se shodují na faktu, že na počátku všeho stály nemalé úspěchy A-R 158 a 159 Alfetta v padesátých letech minulého století. Naneštěstí to byly právě tyto modely, kterým po dlouhých letech závodění začal docházet dech, až jim nakonec žádný nezbyl a pro konkurenci už vůbec nebyly konkurencí. O to víc bylo zapotřebí postavit nový model, který by vrátil automobilce tak rychle ztracenou slávu… Už na konci padesátých let ale začal pozvolna nastávat zlomový okamžik mohutného přemisťování pohonných jednotek, a to z přední části vozu k zadní nápravě. Alfa Romeo už sice něco podobného zkoušela ve čtyřicátých letech s modelem 512, ten ale nikdy nebyl do závodů nasazen. Jenomže dvacet let znamenalo značný rozdíl v názorech, konstrukci a technice, takže koncepce takového uložení motoru vykazovala mnohem přesvědčivější jízdní vlastnosti na okruhu a měl ji každý. Právě to stálo u A-R až na prvním místě. Bohužel to zabralo dlouhá léta vývoje a konstrukcí, takže první 33 Stradale zažila svůj debut na domácím turínském autosalóně až v listopadu 1967.

Technika
Pohon 33 Stradale byl svěřen nově vyvinutému šestnáctiventilovému V8 vlastní výroby, který byl uložen jen 10 cm za sedadly. Dvě řady mezi sebou svíraly pravý úhel, ale díky malému objemu pouhých dvou litrů byl motor velice kompaktní (vrtání/zdvih – 78/52.2 mm). Na mohutnosti mu přidávala až šestistupňová převodovka Colotti, která byla včetně rozvodovky jeho součástí. Především díky technologii Twin Spark (tedy dvou zapalovacích svíček na spalovací komoru) a vstřikování paliva Spica disponoval tento agregát slušného výkonu 230 koní ve vysokých 8.800 otáčkách za minutu. Točivý moment se také dostavoval až ve výšinách, konkrétně svého maxima 200 Nm dosahoval až v rovných sedmi tisících. Omezovač byl nastaven na těžko uvěřitelných 10.000 rpm. Můžete mít pocit, že to nejsou kdovíjak závratná čísla, ale až vám řeknu cifru vyjadřující hmotnost, tak snadno pochopíte.

Tenhle skvost vážil pouhopouhých 700 kg a disponoval slušivým výkonem 230 koní.
Nefalšované ryzí Cuore Sportivo!

Konstrukce
Co do konstrukčního řešení nebo snad pevnosti šasi by se dal model 33 Stradale přirovnat k hojně používanému jednovrstvému kapesníku. Není se co divit. Motoristický sport byl až do nástupu moderní doby záležitostí opravdových dobrodruhů, milovníků adrenalinu a lidí bez pudu sebezáchovy, takže se na bezpečnost moc nehledělo. Proto se při konstrukci rámu zvolily hliníkové trubky průměru 20 mm, což bylo moc málo na vykázání sebevětší pevnosti, ale tak akorát na co nejnižší hmotnost. Tohle všechno překryly hliníkové a sklolaminátové panely karosérie se vzhůru výklopnými dveřmi a tenkými skly, což bylo dílo navrhnuté perem Franca Scaglione (pracoval např. pro Bertone). Dvojité lichoběžníkové zavěšení vpředu i vzadu, ventilované kotoučové brzdy ve všech rozích a 13“ disky. Do interiéru pak stačilo naroubovat jen dvojici látkových nebo kožených sedadel a strohou palubní desku se sedmerem budíků. Nic víc, nic míň. Nebudu to dále protahovat, tohle všechno vážilo pouhopouhých 700 kilogramů. Při výkonu 230 koňských sil to máme 3.04 kg na koně. S takovým poměrem se není co divit, že se auto bez problému odlepilo z nuly na stovku za nějakých pět a půl vteřiny a dosáhlo maximální rychlosti 260 km/h.

Krutá pravda
Krutá pravda až na závěr. Pokud si říkáte, že jste o tomto zajímavém voze ještě nikdy neslyšeli, není se co divit. V sériové podobě vzniklo jen 18 kusů, z nichž jedno si A-R uchovává v muzeu, 13 jich získali soukromí sběratelé a na čtyři šasi vyrobil alternativní karosérii Pininfarina. Nicméně nemusíte věšet hlavu, protože tento model stoprocentně znáte, jen ne v této podobě. Ale o tom zase někdy jindy…