Renault Espace F1 - nejrychlejší E1 (a MPV) světa

Položme si otázku: „Který vůz kategorie MPV je nejrychlejší?". Koho napadne Opel Zafira OPC, tak je vedle. VW Multivan 3.2? Samá voda.

Tak že by snad Renault Espace 3.5 V6 24V? Přihořívá, ale pořád nic. Ačkoliv tyto vozy ukrývají pod kapotou výkon až 241 koní, je tím nej... Renault Espace F1!



Historie
Espace F1 se zrodil jako oslavný vůz desetiletého výročí od zahájení výroby velkoprostorových vozů Renault Espace. Zároveň posloužil jako výborný projekt pro demonstrování síly, technické a konstruktérské vyspělosti vypečeného trojlístku Williams-Renault-Matra, který v té době až nehezky úřadoval v dějství Grand Prix. A tak se v roce 1995 na IAA v Ženevě představila naprosto jedinečná a plně funkční studie u které se nacházela nenápadná legenda asi takovéhoto znění:

Jedná se o dokonalou směs průlomového MPV s monopostem Grand Prix. Základem studie je sériový skelet běžného Espace, jehož konstrukce byla po celém obvodu zesílena trubkovým rámem a podlaha byla vyztužena mohutným středovým tunelem z hliníkového kompozitu, v jehož zadní části je umístěn motor F1. Motor jako takový je dílo samo o sobě, ale nepředbíhejme. Podvozek tvoří zcela nové nápravy. Přední lichoběžníkovou nápravu dodala firma Matra a tu zadní si konstruktéři vypůjčili z formule Williams FW14B. Z technických důvodů bylo nutné přepracovat systém do konvenčnější podoby, tedy se standardními tlumiči a pružinami.

Na tuto konstrukci se oblékl zcela nový kabát. Karosérie je pomocí kevlarových panelů rozšířena o 255 mm, aby se dosáhlo vyšší stability a přítlaku. Neméně podstatným důvodem bylo získání potřebného místa pro odlehčené závodní 18" disky, které byly obuty do slicků Michelin Pilot SX s šířkou 270 mm vpředu a 360 mm vzadu. Ačkoliv se Espace nabízí už v sériovém provedení s velmi lehkou a odolnou plastovou karosérií, Espace F1 ji má vyztuženou karbonovými vlákny. Z karbonu je rovněž i mohutný spoiler na střeše vozu, který má po obou stranách integrované stroboskopické majáky. A teď si dáme trochu faktů.

Motor

Věřte nebo ne, ale agregát ukrytý v Espace F1 je nijak neupravovaný V10 přímo převzatý z monopostu Williams FW14B. Jeho typové označení je RS4 a patří tak do éry technicky velmi vyzrálých motorů Renault RS1 až RS10 pocházejících od konstruktéra Bernarda Dudota, který si za mnohé z nich odnesl ocenění „Nejlepší pohonná jednotka F1 devadesátých let". RS4 je vidlicový desetiválec, jehož řady válců svírají úhel 67 stupňů a jehož blok i hlavy válců jsou odlity z hliníkové slitiny. Hlavní kouzlo motoru ale spočívá v pneumatickém zavírání ventilů, díky čemuž odvádí 3,5l jednotka 800 koní už při 10.000 ot./min. a 705 Nm/8.500 otáček. Omezovač zasáhne až v 16.000 otáčkách za minutu. Nesmím zapomenout na velmi spolehlivou řídící jednotku a zapalování od výrobce Magneti Marelli. Díky kompaktním rozměrům tohoto motoru (620 x 550 x 411 mm) tak bylo možno jej zakomponovat před zadní nápravu bez jakýchkoliv větších problémů. A to se k němu ještě vešla polosamočinná šestistupňová převodovka Williams s příčným uspořádáním.

Celá studie váží i přes své nemalé rozměry (443 x 205 x cca 180 cm) velmi slušných 1.300 kilogramů. S rozvorem 2.715 mm, karbonovými kotouči na všech kolech a kontrolou protiprokluzu se zdá být vůz i velmi obratným, ale v realitě se prý choval spíše jako monopost a bylo mu jedno, jestli uvnitř veze pouze dva piloty nebo všechny čtyři! Zkrátka a dobře se na mokré trati choval tak trochu zákeřně a výjimečný byl pouze v přímce. Uznejte sami: zrychlení 0-100 km/h proběhlo během hbitých 2,8 s a hranici dvou set kilometrů Espace F1 překonal za fantastických 6,9 s. A maximální rychlost? O nic horší než tehdejší monoposty GP: 312,2 km/h.

Čas od času se Espace F1 objeví na nějaké promo-akci, jakou je například Formule Renault nebo Festival rychlosti Goodwood. Nikde jinde se ale s tímto exotem nesetkáte, protože jeho uvedení do provozu a vůbec údržba samotná značně lezou do peněz. Na vině je motor. Ten totiž vyžaduje stejnou pozornost a péči jako agregáty monopostů (pečlivé zkontrolování jednotlivých součástí pohonné jednotky po každém použití apod.). Rovněž jeho startování probíhá v duchu GP: startovací zařízení, tedy spíš jakýsi kyj se startérem na jednom konci se skrze zadní difuzor nasadí přímo na klikový hřídel. Ač to zní jednoduše, věřte, že tomu tak není a ani váš velmi zručný soused Přemek by si s tím nevěděl rady. A to je jistě škoda, protože svezení s tímto vozem musí být silně emotivním a nezapomenutelným zážitkem.
Renault Espace F1 rozhodně není jedinou „splašenou dodávkou". Zakladatelem tohoto oboru je značka Ford, která začala překopávat své sériové modely Transit. Tím prvním byl Ford Supervan 1, který spatřil světlo světa v roce 1974 a byl vybavený 4,9l vidlicovým osmiválcem o výkonu 400 k převzatým z proslulého GT40. V roce 1984 se představila novější verze Supervan 2 ve kterém se skrýval rovněž vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFL 3,0 l, dávající výkon rovných 500 koňských sil. V roce 1996 se objevila poslední „splašená dodávka od Fordu", tedy Supervan 3. Jeho vidlicový osmiválec Ford Cosworth HB 3,5 l svíral mezi řadami válců úhel 75 stupňů a byl ne nepodobný tomu, který značka Cosworth dodávala do seriálu velkých cen. Výkon byl 650 koní při 14.500 otáčkách a poskytoval tak 890kg dvoumístnému vozu nevšední výkony nejen v akceleraci, ale i v maximální rychlosti. Záleželo pouze na převodových poměrech pětistupňové převodovky.

článek převzat z partnerského serveru www.tuning.cz
autor: cizaa

Same topic articles

• Historie „Závodu automobilů do vrchu Vyskeř“.
• Ford RS Generation
• Tajemství šuplíku…
• Alfa Romeo 33 Stradale

Related content

No related content at this time